Stává se vám někdy, že se cítíte vyčerpaní, ale zároveň něco vás vnitřně tře? Nejde o unavenost z práce, ani o nespavost - je to něco hlubšího. Něco, co se nechce uklidnit, ale zároveň se nechce ani vyjádřit. Možná jste to zažili i bez doteku. Bez pohybu. Bez křiku. Jen ticho. A pak… něco se vás dotklo. Zevnitř.
Co je energetický orgasmus skutečně?
Energetický orgasmus není to, co si představujete. Není to orgasmus s dotekem, ne s partnerem, ne se sebou samotným. Není to nic, co byste mohli změřit stopkami nebo zaznamenat v protokolu. Je to stav, kdy vaše tělo začne cítit životní energii jako vlnu - od chodidel až po vrchol hlavy. A ta vlna se nezastaví. Přetéká. Třese. Zůstává.
Podle tantrických tradic, které pocházejí z Indie, je sexuální energie nejvyšší formou životní síly. Nejde o pohlavní funkci, ale o základní sílu, která pohání celý organismus. Když se tato energie uvolní, nemusí se vypouštět ven - může se přemísťovat. Přes hrudník, po zádech, do paží, do nohou. A když se to stane bez fyzického podnětu, říkáme tomu energetický orgasmus.
Není to magie. Není to hypnóza. Je to výsledek práce s tělem, dechem a pozorností. Víte, jak se cítíte, když po dlouhém dnu sedíte v klidu, zavřete oči a najednou cítíte, jak se vám tělo začne mírně třást? To je začátek. Ne vždy to vede k orgasmu. Ale když se všechno vyrovná - dech, myšlenky, napětí - pak se to může stát.
Proč je to jiné než tradiční orgasmus?
Obvyklý orgasmus trvá desítky vteřin. Většina lidí zažije přes rok jen 13 minut celkového orgasmu. To je všechno. A potom? Energie odejde. Ejakulace, ztráta napětí, klid. Většina lidí se cítí vyčerpaná. Ne vždy však zcela uvolněná.
Energetický orgasmus je jiný. Není závislý na pohlavních orgánech. Nemusíte se dotýkat sebe ani jiného člověka. Může trvat několik minut, někdy i desítky minut. A po něm se nečeká únavy. Naopak - často se cítíte jako po hlubokém spánku. Nebo po dlouhé meditaci. Čistí, ale nevyčerpává. Víte, jak se cítíte, když se vyspíte a najednou máte energii, kterou jste si nevšimli, že chyběla? To je ten pocit.
Podle terapeuty Marie Karolíny z Prahy je klíčem k tomuto prožitku uvolněné energetické dráhy - tzv. meridiány - a čistá čakra. Když je některá čakra zablokovaná, energie se nechce pohybovat. A když se nechce pohybovat, nemůže se stát to, co se stát chce. To není žádný kouzelný trik. Je to jako když máte zapnutý vodovod, ale potrubí je zablokované. Musíte nejprve vyčistit potrubí, až pak voda bude tekout.
Jak to zažít bezpečně?
Nejde o to, abyste si to "vyprodukovali". Nejde o to, abyste se snažili něco "dostat". Jde o to, abyste přestali bránit. A to je těžší než se zdá.
První krok je prostor. Najděte si místo, kde nebudete přerušováni. Bez telefonu. Bez světla. Pokud můžete, zapalte svíčku. Zkuste si zapnout jemnou hudbu - nic, co by vás nutilo slyšet slova. Stačí ticho a pár tónů.
Druhý krok je dech. Nenechte ho běžet sám. Vezměte ho do ruky. Nadechněte se pomalu - čtyři vteřiny. Zadržte - čtyři. Vydýchejte - šest. Opakujte. Nezvyšujte tempo. Neříkejte si: "Musím to cítit!". Říkejte si: "Dovolím mu, aby se stalo".
Třetí krok je pozornost. Nezačínejte u pohlavních orgánů. Začněte u nohou. Cítíte teplotu? Tlak? Třes? Přesuňte pozornost pomalu nahoru - k lýtkům, ke kolenům, k bokům. Když se někde zastavíte, neodstraňujte pozornost. Zůstaňte tam. Nechte to, co se děje, být. Neříkejte si: "To není nic". Možná je to přesně to, co potřebujete.
Čtvrtý krok je přijetí. Pokud se začnete třást, nebo cítíte teplo v hrudi, nebo něco vás překvapí - neodpuzujte to. Neříkejte: "To je divné". Neříkejte: "To nejde". Neříkejte: "To jsem nechtěl". Jen se nechte unášet. To je celý trik. Není potřeba nic dělat. Jen být.
Ne každý to zažije hned. Někdo to cítí po týdnu. Někdo po měsíci. Někdo to nikdy nezažije. A to je v pořádku. Nejde o výkon. Jde o přístup.
Co se stane, když to zažijete?
Když se to stane, změní se něco uvnitř. Ne v okamžiku. Ale později. Někdy následující den. Přijde vám, že jste klidnější. Méně reaktivní. Méně napjatí. Někdy se cítíte, jako byste si na něco zapomněli - ale nevěděli jste, že to bylo tam.
Někteří lidé popisují, že po tomto prožitku se cítí více spojeni se svým tělem. Ne jako s nástrojem, ale jako s domovem. Někdo říká, že začal lépe spát. Někdo, že přestal mít hlavu plnou myšlenek. Někdo říká, že se znovu začal cítit živý - bez potřeby něčeho vnějšího, co by ho potvrzovalo.
Nejde o to, že byste se stali „superčlověkem“. Jde o to, že se přestanete snažit být něčím, co nejste. A to je hluboká svoboda.
Je to bezpečné?
Ano. Ale jen pokud to děláte správně.
Některé workshopy, jako třeba ty v Brně nebo Praze, se zaměřují na bezpečný prostor. Bez nahoty. Bez doteků. Bez erotiky. Jde o to, aby člověk mohl otevřít sebe sama - bez strachu, bez posouzení. To je důležité. Pokud se cítíte nuceni, nebo pokud vás někdo „přiměje“ k něčemu, co se vám nelíbí - přestanete. Okamžitě.
Energetický orgasmus není pro každého. Není to náhrada za sex. Není to způsob, jak „vylepšit“ vztah. Není to nástroj, jak se „zachránit“ od stresu. Je to cesta, která vás může vést k sobě samotnému. A někdy to může být bolestivé. Někdy to může vyvolat staré emoce. Proto je důležité mít podporu - ne nutně terapeuta, ale někoho, kdo vás slyší, když se chcete o tom vyjádřit.
Největší riziko není fyzické. Je to psychické. Když se někdo snaží tohle prožitek „vyprodukovat“ jako úspěch, může se stát, že se stane závislým na tomto pocitu. A to je špatně. Nejde o to, abyste to dělali kvůli tomu, že vás to „zvedá“. Jde o to, abyste to dělali kvůli tomu, že chcete být v klidu.
Kdo by to měl zkoušet?
Nejen ti, kteří mají problémy s sexem. Nejen ti, kteří jsou v odděleném vztahu. Nejen ti, kteří chtějí „víc“.
Tento proces je pro každého, kdo se cítí vyčerpaný, ale neví proč. Pro každého, kdo má pocit, že tělo už nechce s ním mluvit. Pro každého, kdo se někdy zastavil a řekl si: „Je to všechno?“
Je to pro ženy, které chtějí znovu cítit své tělo. Je to pro muže, kteří se už nechtějí měřit podle toho, kolikrát mohou „dostat“ orgasmus. Je to pro lidi, kteří trpí trauma - a nemohou snést dotek. Je to pro ty, kteří chtějí zjistit, co je za tím vším, co se děje v jejich hlavě.
Nejde o to, abyste se stali „tantrickými mistrmi“. Jde o to, abyste se stali sebou samotnými. A to je všechno, co potřebujete.
Co dělat, když to nevyjde?
Když se nic nestane, neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že jste se ještě nepřipravili. Nebo jste se připravili špatně.
Nejčastější chyba? Snažit se to „dostat“. Když se snažíte něco získat, vaše mysl se zamyká. A když se mysl zamyká, energie se nechce pohybovat. Musíte přestat chtít. Musíte přestat čekat. Musíte se jen nechat být.
Druhá chyba? Nenastavit prostředí. Pokud jste v kanceláři, na gauči s dětmi, nebo s telefonem na stole - nemůže se to stát. Potřebujete místo, kde se můžete úplně uvolnit.
Třetí chyba? Nečekat. Někdo očekává výsledek za pár dní. Ale tohle není aplikace, kterou si stáhnete. Je to proces, který se rozvíjí. Jak rostou stromy. Pomalu. Bez hluku. Ale trvale.
Pokud se vám to nechce povedou, zkuste to s někým, kdo to už zažil. Ne s terapeutem, ale s někým, kdo vás neříká, co máte dělat. Kdo jen sedí vedle vás a říká: „Jsi v pořádku. Všechno je v pořádku.“
Je to něco, co se dá učit?
Ano. Ale ne tak, jak se učí matematika.
Workshopy, jako ty, které se konají v Brně nebo Praze, nejsou o tom, jak „vydělávat“ orgasmus. Jsou o tom, jak se naučit poslouchat. Jak se naučit nechat se vést. Jak se naučit přijmout, že nevíte, co se stane.
Nejlepší výukový model není ten, kde vás někdo „naučí“. Je ten, kde vás někdo „připraví“. A pak vás nechá sám.
Nezapomeňte: nejde o to, abyste zažili orgasmus. Jde o to, abyste zažili sebe.
